Epictetus zdůrazňuje důležitost uvažování o realitě smrti a vyhnanství v našem každodenním životě. Udržováním těchto myšlenek v popředí naší mysli můžeme kultivovat pocit perspektivy, který nám pomáhá vyhýbat se nadměrným touhám a negativnímu myšlení. Povědomí o úmrtnosti nás povzbuzuje, abychom ocenili život více a upřednostňovali upřednostňování toho, na čem skutečně záleží.
Tato praxe vědomého reflexe působí jako uzemňovací nástroj a připomíná nám, že život je prchavý a že bychom neměli považovat naše okolnosti jako samozřejmost. Konfrontováním těchto potenciálních tragédií můžeme rozvíjet odolnost a větší pocit spokojenosti, což vede k vyváženému a naplňujícímu životu.