Poslouchat. Žít má být označen. Žít je změnit, získat slova příběhu, a to je jediná oslava, kterou smrtelníci opravdu známe. V dokonalém tichu, upřímně řečeno, jsem našel jen smutek.
(Listen. To live is to be marked. To live is to change, to acquire the words of a story, and that is the only celebration we mortals really know. In perfect stillness, frankly, I've only found sorrow.)
Ve svém románu „The Poidwood Bible“ Barbara Kingsolver naznačuje, že podstata života zahrnuje být utvářeno zkušenostmi a transformací. Skutečně žít znamená shromažďování příběhů, které odrážejí naši cestu, označují náš růst a změny v průběhu času. Tato myšlenka zdůrazňuje, že naše existence je propojena s příběhy, které neseme, které slouží jako oslava našich smrtelných životů.
Kromě toho Kingsolver zdůrazňuje kontrast mezi klidem a emocionálním naplněním. Navrhuje, že zbývající nehybná vede pouze k zármutku, což znamená, že zapojení do světa kolem nás je zásadní pro nalezení radosti. Tyto myšlenky vyzývají čtenáře, aby přemýšleli o svých vlastních životech a důležitosti přijímání změn a vyprávění jako prostředku k označení jejich existence.