Malinalli, stejně jako Quetzalcóatl, po konfrontaci s jeho temnou stránkou získal povědomí o svém světle. Její vůle být jednou s vesmírem způsobila, že limity jejího těla zmizely. Jeho nohy, v kontaktu s vodou zaplavenou měsíčním světlem, byly první, kteří tuto změnu zažili. Přestali ji obsahovat. Jeho duch se spojil s vodou a nalil do vzduchu. Její kůže se rozšířila na maximum, což jí umožnilo změnit tvar a integrovat se se vším kolem ní. Byl to Spikenard, byl to pomerančový strom, byl to kámen, byla to copal aroma, to byla kukuřice, to byla ryba, to byla pták, slunce, to byl měsíc. Opustil tento svět.
(Malinalli, like Quetzalcóatl, upon confronting his dark side gained awareness of his light. Her will to be one with the cosmos caused the limits of her body to disappear. His feet, in contact with the water flooded by moonlight, were the first to experience the change. They stopped containing her. His spirit merged with that of the water and poured into the air. Her skin expanded to its maximum, allowing her to change shape and integrate with everything around her. It was spikenard, it was orange tree, it was stone, it was copal aroma, it was corn, it was fish, it was bird, it was sun, it was moon. He abandoned this world.)
V vyprávění, Malinalli, podobný Bohu Quetzalcóatl, dosahuje hlubokého porozumění její podstatě tím, že konfrontuje její temnější aspekty. Tato cesta sebevědomí jí umožňuje překonat fyzické hranice jejího těla a symbolizovat sloučení s vesmírem. Začne pociťovat významnou transformaci, když se její nohy dotýkají měsíční vody, což označuje začátek jejího duchovního vývoje.
Když se spojuje s okolními prvky, její kůže se přizpůsobí a ilustruje její integraci s přírodou a kosmosem. Malinalli se stává jedním s různými formami existence, od rostlin po nebeská těla, přijímá její identitu a propojení jejího ducha se světem kolem ní. Nakonec přesahuje pozemská omezení a zanechává za sebou svou fyzickou podobu, aby se stala součástí všeho, co existuje.