Nejzávažnější konfrontace v životě nejsou politické, jsou existenciální. Jeden může souhlasit s politickým postojem někoho, ale nesouhlasit zásadním způsobem s tím, jak přišli na tuto pozici. Je to otázka postoje, morální konfigurace. Můj manžel a já jsme měli spoustu stížností, ale to všechno se vařilo na základní rozdíl ve způsobu, jakým jsme vnímali život, v kontextu, ve kterém jsme definovali sebe a náš svět. K tomu nedošlo k žádnému usmíření nebo řešení, došlo pouze k oddělení nebo kapitulaci.
(Most serious confrontations in life are not political, they are existential. One can agree with someone's political stance but disagree in a fundamental way with how they came to that position. It is a question of attitude, of moral configuration. My husband and I had plenty of grievances, but it all boiled down to a fundamental difference in the way we perceived life, the context within which we defined ourselves and our world. For that, there was no reconciliation or resolution, there was only separation or surrender.)
Ve své knize „Věci, o kterých jsem mlčel“, Azar Nafisi zdůrazňuje, že nejvýznamnější konflikty, kterým čelíme, jsou často spíše existenciální než politické. Toto rozlišení zdůrazňuje, že zatímco lidé mohou sdílet politické názory, jejich základní postoje a morální rámce mohou být hluboce odlišné. Takové rozdíly mohou vést k hlubokým dělením, které nelze sladit pouhou dohodou o politických otázkách.
Nafisi přemýšlí o svém manželství a poznamenává, že i když ona a její manžel měli různé stížnosti, hlavním problémem byla základní divergence v jejich vnímání života. Tato realizace naznačuje, že základní boje ve vztazích často pramení z toho, jak jednotlivci definují sebe a svůj svět. V takových případech není řešení možné, což vede k výběru mezi oddělením a kapitulací.