Ztratila své dítě a kde byla? Doufala, že její dítě bylo šťastné a bude na ni čekat, když opustila Botswanu a šla do nebe. By pan J.L.B. Matekoni se předtím obejdou k pojmenování datum svatby? Doufala to, i když se zdálo, že si určitě vzal čas. Možná se mohli oženit v nebi, kdyby to nechal příliš pozdě. To by určitě bylo levnější.
(She had lost her baby, and where was she? She hoped that her baby was happy and would be waiting for her when she left Botswana and went to heaven. Would Mr. J.L.B. Matekoni get round to naming a wedding date before then? She hoped so, although he certainly seemed to be taking his time. Perhaps they could get married in heaven, if he left it too late. That would certainly be cheaper.)
Postava se potýká s hlubokou ztrátou po smrti jejího dítěte a přemýšlí o možnosti setkání v posmrtném životě. Přeje si štěstí svého dítěte v nebi a přemýšlí o své současné situaci v Botswaně. Tato touha po spojení s jejím ztraceným dítětem přináší na její myšlenky pocit melancholie.
Uprostřed jejího zármutku také uvažuje o stavu jejího vztahu s panem J.L.B. Matekoni, přemýšlel, jestli konečně stanoví datum své svatby. Přestože se cítí znepokojená zpožděním, považuje myšlenku oženit se v nebi, pokud čeká příliš dlouho, což navrhuje směs naděje a rezignace ve svém výhledu na život i lásku.