Věděla, že má tendenci umožnit své mysli bloudit, ale to je to, co učinil svět zajímavým. Jedna myšlenka vedla k druhé, jedna paměť spustila druhou. Jak nudné by to bylo, pomyslela si, že si ne připomíná propojenost všeho, jak nudné pro současnost nevyvolávají minulost, proto tam neznamená.
(She knew that she had a tendency to allow her mind to wander, but surely that's what made the world interesting. One thought led to another, one memory triggered another. How dull it would be, she thought, not to be reminded of the interconnectedness of everything, how dull for the present not to evoke the past, for here not to imply there.)
Protagonistka přemýšlí o její tendenci nechat její mysl driftovat, což najde, přidává bohatost své zkušenosti světa. Oceňuje, jak jediná myšlenka může vyvolat řetězec vzpomínek a nápadů a zlepšit její chápání životních souvislostí. Toto putování mysli přináší do jejího současného okamžiku vibraci a hloubku.
Uvažuje o monotónnosti, která by vznikla, kdyby byly izolované okamžiky, postrádající minulé zkušenosti a budoucí důsledky. Její přemýšlení zdůrazňují krásu nalezenou v propojenosti vzpomínek a myšlenek, což naznačuje, že tato souhra je tím, co dělá život skutečně poutavým a plným smyslu.