Předpokládejme, že církve se učily, že Bůh je šťastný a že je zdrojem veškerého štěstí. Předpokládejme, že křesťané věřili, že je Bůh volá, aby si vnímali práci, hraní, hudbu, jídlo a pití jako laskavé dary z Boží ruky, aby se v parametrech jeho příkazů zodpovědně užívali.
(Suppose churches taught that God is happy and that he is the source of all happiness. Suppose Christians believed that God calls them to view work, play, music, food, and drink as gracious gifts from God's hand to be responsibly enjoyed within the parameters of his commands.)
Představená myšlenka je taková, že pokud církve zdůrazňují, že Bůh je ze své podstaty radostný a zdroj skutečného štěstí, mohl by transformovat způsob, jakým křesťané vnímají jejich životy a svět kolem sebe. Pochopením, že Bůh potěší štěstí, mohou věřící kultivovat hlubší uznání za radosti v životě.
Navíc, pokud by křesťané považovali své různé činnosti, jako je práce, hra nebo dokonce odpustky, jako je jídlo a pití, za laskavé dary od Boha, pravděpodobně by se k těmto zkušenostem přiblížily vděčnosti a odpovědností. Tato perspektiva podporuje potěšení v rámci božského vedení a podporuje holistický pohled na víru propojený se štěstím.