Zahrada stále spala. Chytil jsem to nevědomky. Zahrada, která ještě nezačala myslet na lidi. Krásný.
(The garden was still asleep. I caught it unawares. A garden that hasn't yet begun to think about people. Beautiful.)
Citace odráží klidný okamžik v zahradě, která je nedotčena lidskou přítomností. Zobrazuje zahradu jako klidný prostor, což naznačuje, že existuje ve stavu nevinnosti a klidu, bez vlivu lidí. Tato klid zvyšuje její krásu a představuje přírodu v nejčistší podobě.
Pozorování, že zahrada „dosud nezačala přemýšlet o lidech“, znamená pocit nadčasovosti a svět, který pracuje nezávisle na lidských obavách. Autor, Jean Anouilh, zachycuje podstatu krásy přírody v okamžiku klidu a nabízí kontrast mezi přirozeným světem a složitostí zavedenou lidskou interakcí.