Obtěžovalo mě, že na mě nečekalo cokoli, co čekalo
(It bothered me that whatever was waiting wasn't waiting for me)
Citace z „Antigonu“ Jean Anouilha odráží hluboký pocit izolace, kterou postava zažívá. Zachycuje její poznání, že to, co v budoucnu leží před námi, pro ni není určeno, zdůrazňuje hluboký existenciální pocit odpojení od jejího osudu. Tento sentiment zdůrazňuje boj mezi individuálními touhami a nevyhnutelností osudu a ukazuje tragické vědomí, že události, které se v jejím životě odehrávají, jsou mimo její kontrolu.
Anouilhovo zkoumání témat, jako je povinnost, láska a vzdor proti autoritě, rezonuje s myšlenkou čekat na něco, co nikdy nepřijde. Antigoneovo odhodlání ctít svého bratra ostře kontrastuje s jejím uznáním její samoty a podtrhuje osamělost, která často doprovází snahu o ušlechtilé ideály. Tento vnitřní konflikt slouží jako poignantní připomínka složitosti lidských emocí a často tvrdé reality života.