V důsledku traumatické události existuje zvláštní pauza, kde se usazuje realita toho, co se stalo, přesto zůstává nevyslovená. Tento okamžik je naplněn kombinací nedůvěry a přijetí, protože jednotlivé zápasí se svými emocemi. Znalost pravdy visí těžce a vytváří interní boj, než ji sdílí s ostatními.
Tato reflexe zachycuje podstatu toho, jak nás mohou osobní krize izolovat, i když jsou obklopeny blízkými. Strach z zveřejnění může komplikovat proces hojení, když navigujeme naše pocity, hledáme porozumění a podporu a přitom stále cítíme váhu ticha.