Byla tu pěkná mladá žena, kterou jsem viděl, jak se vázala na listy, a obával jsem se, že tam zestárne a že nikdo nebude vědět, jak krásná byla. A možná by zemřela, aniž by někdy žila.
(There was a pretty young woman I used to see pegging out sheets and I worried that she would grow old there and that no one would know how beautiful she was. And maybe she would die without ever having really lived.)
V knize „Engleby“ od Sebastiana Faulkse vypravěč přemýšlí o mladé ženě, kterou pozoruje zavěšené listy, aby uschla. Vyjadřuje obavy, že její krása a vitalita by mohla být bez povšimnutí, když tráví svůj život ve světských úkolech. Tato reflexe zdůrazňuje téma nepozorované krásy a potenciálu pro život nenaplněné. Vypravěč se obává, že její okolnosti by mohly vést k životu bez smysluplných zážitků, což naznačuje hlubší existenciální obavy.
Faulks zachycuje díky tomuto pozorování podstatu lidské zranitelnosti a zdůrazňuje obavy, které přicházejí se stárnutím a myšlenkou života, aniž by skutečně prožívaly život. Sentiment rezonuje s univerzální úzkostí z přehledu a zdůrazňuje, jak důležité je, aby jednotlivci byli viděni a oceněni pro to, kdo jsou. Tato pasáž slouží jako poignant připomínka prchavé povahy krásy a podstaty života plně.