Neexistovaly žádné veřejné artikulace těchto ponížení, a tak jsme se při náhodných příležitostech uchýlili, abychom si propojili naše zášť a nenávist k malým příběhů, které ztratily jejich dopad, jakmile jim bylo vyprávěno.
(There were no public articulations of these humiliations, so we took refuge in accidental occasions to weave our resentments and hatreds into little stories that lost their impact as soon as they were told.)
V „Čtení Lolity v Teheránu“ Azar Nafisi přemýšlí o osobních bojích, kterým čelí ženy v represivním režimu v Íránu. Postavy často považují za náročné veřejně vyjádřit své zklamání a ponížení, což vede k pocitu izolace. Místo toho se uchylují ke sdílení svých pocitů v soukromých okamžicích a vytvářejí příběhy plné rozhořčení a hněvu. Tyto příběhy však mají tendenci ztrácet svůj význam, jakmile jsou sdíleny. Nafisiova paměť ilustruje, jak se umění a literatura stanou útočištěm pro tyto ženy, což jim umožňuje nepřímo konfrontovat svou realitu. Akt vyprávění slouží jako terapeutický odtok, ačkoli se často cítí neadekvátní tváří v tvář pokračujícím potlačení. Tímto způsobem jim literatura umožňuje získat zpět své hlasy, i když dočasně, uprostřed společnosti, která potlačuje jejich výraz.
V „Čtení Lolity v Teheránu“ Azar Nafisi přemýšlí o osobních bojích, kterým čelí ženy v represivním režimu v Íránu. Postavy často považují za náročné veřejně vyjádřit své zklamání a ponížení, což vede k pocitu izolace. Místo toho se uchylují ke sdílení svých pocitů v soukromých okamžicích a vytvářejí příběhy plné rozhořčení a hněvu. Tyto příběhy však mají tendenci ztrácet svůj význam, jakmile jsou sdíleny.
Nafisiova paměť ilustruje, jak se umění a literatura stanou útočištěm pro tyto ženy, což jim umožňuje nepřímo konfrontovat svou realitu. Akt vyprávění slouží jako terapeutický odtok, ačkoli se často cítí neadekvátní tváří v tvář pokračujícím potlačení. Tímto způsobem jim literatura umožňuje získat zpět své hlasy, i když dočasně, uprostřed společnosti, která potlačuje jejich výraz.