Neřešíme stromy a odřízneme křivé větve a větve? Tak proč zůstáváme s lidmi, kteří nejsou způsobilí na celý život?! Proč to tolerujeme, dokonce zanedbáváme, nutíme je žít nebo ukládat život násilím? Proto se potulují po zemi jako vyděšené cizince a jejich panika někdy dosáhne bodu, kdy dupají na tvářích jako horečnaté lidé a šlapají nevinné oběti svými slabými nohama.
(Do we not prune trees and cut off the crooked branches and branches? So why do we stay with people who are not fit for life?! Why do we tolerate, even neglect, force them to live or impose life on them by force? That is why they roam the land as terrified strangers, and their panic sometimes reaches the point where they stomp on their faces like feverish people and trample innocent victims with their faltering feet.)
V knize Naguib Mahfouz "The Mirage", je předložena záhadná otázka týkající se nutnosti prořezávání stromů pro podporu růstu. Tato metafora slouží k zpochybnění našeho přístupu ke vztahů a zpochybňuje, proč udržujeme spojení s jednotlivci, kteří jsou škodlivé vůči našemu blahobytu. Text naznačuje, že právě když odstraňujeme nezdravé větve na podporu vitality stromu, měli bychom se také rozdělit s těmi, kteří jsou nevhodní pro naše životy, spíše než jsme se podrobovali své přítomnosti z závazku nebo strachu z osamělosti.
Navíc vyprávění odráží důsledky tolerování negativních vlivů v našich životech. Ilustruje to, jak se ti, kteří jsou drženi z pocitu povinnosti, mohou být ztraceni a zběsile, jedná iracionálně a způsobují újmu ostatním. Prostřednictvím této čočky Mahfouz naléhá na čtenáře, aby zvážili emocionální břemeno, které neseme, když odmítneme přijmout změnu. Snímky vyděšených cizinců zdůrazňují hluboce zachovaný strach a chaos, který může dojít, když toxickým jednotlivcům dovolíme přetrvávat v našich životech.