Můžeme si být jisti v našich jednáních se světem, když to svět vidí, je vnější osoba, se všemi obranami vnějšího člověka: intimita milostné aféry je úplně jiná záležitost. A kdo by se možná necítil jen sebemenší nejistý pod pohledem milence-pohled, který padá na mateřské znaky, na vady fyzicky a psychologické, na naše nedokonalosti a netrpělivost, na naši lidskou zranitelnost?
(We can be confident in our dealings with the world when what the world sees is the outer person, with all the outer person's defences: the intimacy of a love affair is a different matter altogether. And who might not feel just the slightest bit insecure under the gaze of a lover--a gaze which falls on birthmarks, on blemishes physical and psychological, on our imperfections and impatience, on our human vulnerability?)
V „Komformu blátivé soboty“ Alexander McCall Smith zkoumá složitost osobních vztahů a sebepojetí. Navrhuje, že i když často prezentujeme leštěnou verzi sebe samých, milencem pohledu odhaluje naše skutečné já, včetně našich nedostatků a zranitelnosti. Tento kontrast mezi veřejnou osobností a soukromou intimitou zdůrazňuje nejistoty, které vzniknou, když nás vidíme někdo, na koho se hluboce staráme.
Naše obrany mohou odpadnout tváří v tvář lásky, odhalit naše nedokonalosti a způsobit, že se cítíme zranitelní. McCall Smith zdůrazňuje, že tento intimní pohled zkoumá nejen fyzické atributy, ale také psychologické rysy, což přispívá k pocitům nejistoty a pochybností. Nakonec autor přemýšlel o výzvách pocitu zcela přijímaných navzdory našim lidským nedokonalostem a složitosti vlastní lásce a intimitě.