Jednou jsi mě miloval. Miloval jsi mě, jako bych byl vzduch, který jsi potřeboval dýchat, jako byste potřebovali můj dotek, aby tě udrželi naživu. Miloval jsi mě stejným způsobem, jakým jsem tě miloval. Posedlosti. Šíleně. Neúnavně. Neříkej mi, že nevěříš v lásku, když po dobu šesti krátkých týdnů, před všemi těmi lety, nemohli byste bez něj žít.
(You loved me once. You loved me like I was the air you needed to breathe, like you needed my touch to keep you alive. You loved me the very same way I loved you. Obsessively. Insanely. Relentlessly. Don't tell me you don't believe in love when for six short weeks, all those years ago, you couldn't possibly live without it.)
V příběhu „Pozdní volání“ od Emmy Hart, protagonistka odráží minulý vztah plný intenzivních emocí a hlubokého spojení. Vzpomínají na dobu, kdy byla láska náročná a porovnávala oddanost svého partnera se základní nutností, jako je vzduch. Tento silný sentiment odhaluje povahu jejich pouta, charakterizovaného posedlostí a vášní, která definovala jejich čas společně.
Protagonista zpochybňuje současnou nedůvěru svého partnera v lásce a připomíná jim hluboké pocity, které kdysi sdíleli. Zdůrazňují, že na krátkou, ale působivou dobu byla láska nepopiratelně přítomná a nezbytná ve svém životě. Tato vzpomínka zdůrazňuje kontrast mezi minulými emocemi a současným skepticismem a zdůrazňuje trvalý význam jejich sdílených zkušeností.