Mysleli byste si, že lidé, kteří zažili nespravedlnost, by byli nenáviděni, aby to způsobili ostatním, a přesto tak činí s Alacrity. Oběti se stanou viktimizátory s chladnou spravedlností. To je povaha fanatismu, přilákat a vyvolávat extrémy chování. A to je důvod, proč jsou fanatici stejní, ať už je jejich fanatismus, ať už je jejich fanatismus, ať už je to konkrétní.
(You would think that people who had experienced injustice would be loath to inflict it on others, and yet they do so with alacrity. The victims become victimizers with a chilling righteousness. This is the nature of fanaticism, to attract and provoke extremes of behavior. And this is why fanatics are all the same, whatever specific form their fanaticism takes.)
Citace zdůrazňuje paradox, kde jednotlivci, kteří čelili nespravedlnosti, často skončili tím, že sami ji udržují, zdánlivě bez váhání. Tento jev ilustruje hlubokou ironii, protože ti, kteří trpí, se mohou proměnit v utlačovatele, poháněný pocitem spravedlnosti, který ospravedlňuje jejich činy. Odráží cyklus, kde může oběť rozmnožovat touhu po pomstě nebo odplatě, což vede k dalšímu poškození.
Citace navíc naznačuje, že fanatismus hraje klíčovou roli v tomto chování, protože může vyvolat extrémní činy a reakce jednotlivců. Bez ohledu na specifickou ideologii nebo víru, fanatici sdílejí společné vlákno intenzity, která podporuje jak jejich činy, tak nespravedlnosti, které páchají. To posiluje myšlenku, že cyklus viktimizace a útlaku je znepokojivým aspektem lidského chování, překračujících individuální okolnosti.