Morální krása existovala stejně jasně jako jakákoli jiná forma krásy a možná to bylo místo, kde bychom mohli najít Boha, který byl tak živě a někdy bizarně popsán v našich hlučných náboženských vysvětleních. Byla to zajímavá myšlenka, protože to znamenalo, že koncert by mohl být duchovní zážitek, světský malba náboženské ikony, okouzlující tvář procházejícího anděla.
(Moral beauty existed as clearly as any other form of beauty and perhaps that was where we could find the God who was so vividly, and sometimes bizarrely, described in our noisy religious explanations. It was an intriguing thought, as it meant that a concert could be a spiritual experience, a secular painting a religious icon, a beguiling face a passing angel.)
Koncept morální krásy je prezentován jako významná a zřetelná forma krásy a potenciálně nabízí hlubší pochopení božského. Tato perspektiva naznačuje, že Bůh by mohl být odhalen prostřednictvím zkušeností a výrazů, které překračují tradiční náboženské kontexty, což znamená spojení mezi uměním, hudbou a spiritualitou.
Tato myšlenka není nejen provokující myšlenka, ale přetváří, jak člověk může vnímat svatý nebo posvátný v každodenním životě. To naznačuje, že momenty krásy, ať už ve představení, vizuální umělecké dílo nebo lákadlo osoby, by mohly sloužit jako brány k prožívání božského, dokonce i v sekulárním prostředí.