Představte si, že zůstanu, dokud nebudu svědkem konce mého světa. Lidé jdou, muži a ženy, a já zůstávám cizincem mezi cizími lidmi, prchli z místa na místo, věčně pronásledovali, zbláznili se a přáli si smrt ... -Zachovejte svou mládí navždy? Porodíte děti a utečete z nich a s každou generací se připravíte na nový život as každou generací manželku a děti pláčou a stanete se naturalizovanou národností věčného exilu, bez jakéhokoli zájmu, myšlenek nebo emocí, které vás spojují s kýmkoli ...
(Imagine staying until I witness the end of my world. People go, men and women, and I remain a stranger among strangers, fleeing from place to place, eternally pursued, going crazy, wishing for death... -Keep your youth forever? You give birth to children and flee from them, and with each generation you prepare yourself for a new life, and with each generation the wife and children cry, and you become naturalized with the nationality of eternal exile, without any interest, thought, or emotion connecting you to anyone...)
Citace odráží hluboké pocity izolace a zoufalství, které zažívá jednotlivec, který se cítí jako věčný outsider ve světě poznamenaném pomíjivostí a ztrátou. Vypravěč se potýká s probíhajícím cyklem života a smrti, svědkem blízkých přicházejí a odcházejí, zatímco oni zůstávají pro sebe a ostatní cizí. Jejich život se cítí jako nepřetržitý let z jednoho místa na druhé, což má za následek hluboký smysl pro šílenství a touhu po úniku z bolesti existence.
Jak cyklus pokračuje s každou novou generací, vypravěč zdůrazňuje emoční daň z rodičovství a nevyhnutelnost separace. Navzdory životu dětem se cítí nuceni uprchnout, což vede k zármutek pro sebe i svou rodinu. Tento pocit odpojení vytváří stav věčného vyhnanství, kde nelze vytvořit žádné skutečné pouto nebo pocit sounáležitosti, takže vypravěč bez zájmu nebo emocionální vazby, navždy uvězněn ve stavu touhy a samoty.