Generace trvalých maketlech, selhali hledači, kteří nikdy nepochopili základní starý mystický klam kultury kyseliny: zoufalý předpoklad, že někdo-nebo alespoň nějaká síla-má toto světlo na konci tunelu. Je to stejný krutý a paradoxně benevolentní kecy, který udržoval katolickou církev v chodu tolik století. Je to také vojenská etika ... slepá víra v nějakou vyšší a moudřejší autoritu. Papež, generál, předseda vlády ... až k Bohu.
(a generation of permanent cripples, failed seekers, who never understood the essential old-mystic fallacy of the Acid Culture: the desperate assumption that somebody-or at least some force-is tending that Light at the end of the tunnel. This is the same cruel and paradoxically benevolent bullshit that has kept the Catholic Church going for so many centuries. It is also the military ethic … a blind faith in some higher and wiser authority. The Pope, The General, The Prime Minister … all the way up to God.)
V „Strachu a nenávisti v Las Vegas“ Hunter S. Thompsona kritizuje generaci sužovanou rozčarováním a pocitem selhání, označuje je jako „trvalé zmrzliny“ a „neúspěšné hledače“. Zdůrazňuje jejich naivitu v naději v vnější vedení nebo vůdčí sílu, která je povede k osvícení nebo spáse, kterou považuje za zavádějící víru zakořeněnou v „kultuře kyseliny“. To odráží zastřešující touhu po ujištění, že na ně někdo nebo něco sleduje, napodobuje pojmy ústřední pro organizované systémy víry.
Thompson čerpá paralely mezi tímto duchovním pátráním a zavedenými institucemi, jako je katolická církev a vojenská hierarchie, kde jednotlivci věří v úřady, ať už sekulární nebo božské. Tvrdí, že tato slepá víra zachovává iluzi kontroly a moudrosti, kterou tyto postavy ztělesňují. Tím, že zpochybňuje toto myšlení, Thompson odhaluje nebezpečí spoléhání se na vyšší síly a ilustruje kritiku obou společenských norem a vlastní touhy člověka po směru v nepředvídatelném světě.