Ačkoli je známo, že jejich přátelé je milují a zármutek pro ně je velkým útěchem, nejbližší postižení musí být chráněno před jakoukoli nebo čímkoli, co je pravděpodobné, že nervy již v ohrožujícím bodě přehánějí, a žádný z nich nemá právo cítit se zraněn, pokud je jim řečeno, že nemohou být k použití ani přijata. V takové době je pro některé lidi společenství pohodlí, jiní se zmenšují od svých nejdražších přátel.
(Although the knowledge that their friends love them and sorrow for them is a great solace, the nearest afflicted must be protected from any one or anything which is likely to overstrain nerves already at the threatening point, and none have the right to feel hurt if they are told they can neither be of use or be received. At such a time, to some people companionship is a comfort, others shrink from their dearest friends.)
Pasáž vyjadřuje složitou povahu emocí v době zármutku. Láska a smutek přátel mohou poskytnout pohodlí, ale ti, kteří trpí, musí být také chráněni před dalším napětím. To zdůrazňuje jemnou rovnováhu mezi hledáním podpory a potřebou samoty v dobách nouze. Lidé, kteří zažívají zármutek, mohou reagovat jinak; Zatímco někteří najdou útěchu ve společnosti blízkých, jiní se mohou cítit ohromeni a preferovat izolaci.
To zdůrazňuje individualitu zármutku a nutnost respektování způsobu zvládání každého člověka. Pro lidi kolem pozůstalosti je zásadní pochopit, kdy jejich přítomnost nemusí být užitečná. Prohlášení nakonec zdůrazňuje, že během takových zranitelných okamžiků jsou otevřené komunikace a empatie nezbytné při navigaci vztahů postižených ztrátou.