A dokonce i se zavřenou knihou se hlasy nezastaví-existují ozvěny a dozvuky, které, jak se zdá, vyskočily ze stránek a zlomyslně nechávají román brnění v našich uších.
(And even with the book closed, the voices do not stop--there are echoes and reverberations that seem to leap off the pages and mischievously leave the novel tingling in our ears.)
V „Čtení Lolity v Teheránu“ zkoumá Azar Nafisi hluboký dopad literatury na naše životy, zejména v represivních režimech. Akt čtení se stává formou odporu a prostředkem pro spojení s hlubšími pravdami o lidské přirozenosti a společnosti. Nafisiho odrazy ilustrují, jak se vyprávění, s nimiž se zapojujeme s dozvukem za stránky, ovlivňují naše myšlenky a emoce dlouho poté, co knihu uzavřeme.
Autorovo tvrzení, že hlasy literatury přetrvávají, potvrzuje myšlenku, že příběhy mají trvalou sílu, která přesahuje čas a místo. Ozývají se v našich myslích, formují naše vnímání a vyvolávají intelektuální zvědavost. Nafisiova paměť podtrhuje význam literatury jako nejen zábavu, ale jako zásadní součást naší existenciální zkušenosti a obohacuje naše chápání sebe a světa kolem nás.