Antonia si velmi dobře uvědomila korozivní sílu závisti a cítila, že to byla tato emoce, více než kterákoli jiná, která ležela za lidskou neštěstí. Lidé si neuvědomili, jak rozšířená závist byla.
(Antonia was very conscious of the corrosive power of envy and felt that it was this emotion, more than any other, which lay behind human unhappiness. People did not realise how widespread envy was.)
Antonia pochopila škodlivé účinky závisti a uznala ji jako významnou příčinu lidské nespokojenosti. Věřila, že tato emoce má hlubší dopad na životy lidí, než často uznali. Tím, že neuznali rozsah závisti v sobě a ostatních, mohli jednotlivci vynechat základní důvody pro jejich neštěstí.
Tento vhled zdůrazňuje myšlenku, že závist může být tichá, ale mocná síla, ovlivňující vztahy a vnímání. Antonia povědomí o této emoci slouží jako připomínka, že uznání závisti může vést k osobnímu růstu a zlepšení pohody.