Antonia pochopila škodlivé účinky závisti a uznala ji jako významnou příčinu lidské nespokojenosti. Věřila, že tato emoce má hlubší dopad na životy lidí, než často uznali. Tím, že neuznali rozsah závisti v sobě a ostatních, mohli jednotlivci vynechat základní důvody pro jejich neštěstí.
Tento vhled zdůrazňuje myšlenku, že závist může být tichá, ale mocná síla, ovlivňující vztahy a vnímání. Antonia povědomí o této emoci slouží jako připomínka, že uznání závisti může vést k osobnímu růstu a zlepšení pohody.