Ale pro každou osobu, která je potěšena láskou, bude mnoho pro kterého se ukáže jako příčina lítosti. Je to proto, že to může být tak prchavé; V okamžiku, kdy to může vytáhnout dech, další nás může nechat bez ohledu na to. Když to tak učiní, láska může být jako strašidelná a zůstane s námi rok co rok; Víme, že je to pryč, ale nějak se přesvědčujeme, že je stále tam ... nikdo by se rozhodl být zamilovaný, tak silně držet něco, co tam už nebylo.
(But for each person who is made happy by love, there will be many for whom it turns out to be a cause of regret. That is because it can be so fleeting; one moment it may take our breath away, the next it may leave us bereft. When it does that, love can be like a haunting, staying with us for year after year; we know that it is gone, but somehow we persuade ourselves that it is still there... Nobody would choose to be in love like that, to hold on so strongly to something that was no longer there.)
Láska se často slaví za schopnost přinést radost a naplnění do životů lidí. Může však také vést k hlubokému zármutku a touze, když mizí. Kontrast mezi nadšením romantických okamžiků a bolestí jejich nepřítomnosti může vytvořit trvalé emocionální jizvy, což vede k tomu, aby se držely vzpomínek na lásku, která již neexistuje. Tato hořká příroda lásky se může proměnit v strašidelný zážitek, který dominuje myšlenkám a pocitům člověka po celá léta, i když skutečné spojení zmizelo.
Mnoho z nich se ocitne chyceno v cyklu nostalgie a touží po lásce, která je nechala cítit prázdné. Tento jev zdůrazňuje složitou povahu lásky, kde jeho schopnost inspirovat intenzivní štěstí je často doprovázena potenciálem lítosti a zármutku. Zatímco láska může být obohacující, následky jeho ztráty mohou vést jednotlivce k tomu, aby se drželi vzpomínek, což ztěžuje plně pustit a pohnout se vpřed. Nakonec láska, i když krásná, nese váhu radosti i zármutku.