Můžeš mi něco říct? Je to bioinženýrská firma. Bioengineering, řekl Barney. No, je tu zřejmé ... co je? Molekula DNA. Ach, pojď, řekl Nedry. Nikdo nemohl analyzovat molekulu DNA. Věděl, že biologové mluví o projektu lidského genomu, aby analyzovali kompletní lidský řetězec DNA. To by však trvalo deset let koordinovaného úsilí a zapojilo se do laboratoří po celém světě. Byl to obrovský podnik, stejně velký jako projekt Manhattanu, který vytvořil atomovou bombu. Toto je soukromá společnost, řekl Nedry.
(Can you tell me anything? It's a bioengineering firm. Bioengineering, Barney said. Well, there's the obvious … Which is? A DNA molecule. Oh, come on, Nedry said. Nobody could be analyzing a DNA molecule. He knew biologists were talking about the Human Genome Project, to analyze a complete human DNA strand. But that would take ten years of coordinated effort, involving laboratories around the world. It was an enormous undertaking, as big as the Manhattan Project, which made the atomic bomb. This is a private company, Nedry said.)
V „Jurském parku“ Michaela Crichtona zdůrazňuje diskuse mezi Barneym a Nedrym složitost bioinženýrství. Když Nedry vyjadřuje skepticismus ohledně soukromé firmy analyzující molekulu DNA, přemýšlí o nesmírném úsilí potřebném pro takový úkol. Nakreslí paralelně s projektem lidského genomu, který vyžaduje roky spolupráce mezi globálními laboratořemi, aby zmapoval lidský řetězec DNA a zdůraznil rozsah vědeckých podniků.
Tato konverzace naznačuje inovativní, ale skličující ambice bioinženýrských firem. Nedryovy pochybnosti o soukromé společnosti, která přijímá takový monumentální projekt, odráží výzvy, kterým čelí vědci, paralelní s historickými výkony, jako je projekt Manhattan. To nastavuje tón pro rozvíjející se vyprávění, kde budou hranice vědy a etiky v genetickém inženýrství testovány dramatickým způsobem.