konfrontováno s náhlou katastrofou se všichni zaměřujeme na to, jak nezanedbatelné byly okolnosti, ve kterých došlo k nemyslitelnému
(confronted with sudden disaster we all focus on how unremarkable the circumstances were in which the unthinkable occurred)
V „Roku magického myšlení“ odráží Joan Didion o nepředvídatelné povaze života a zranitelnosti, které čelíme tváří v tvář tragédii. Zkoumá, jak v době krize máme tendenci zkoumat světské detaily, které obklopovaly událost, a snažila se najít význam nebo důvod v chaosu. Tato introspekce odhaluje náš instinkt k tomu, aby se držel obyčejného, když byl konfrontován s mimořádnou bolestí ztráty.
Didionova pozorování zdůrazňuje lidskou tendenci hledat útěchu ve známých okamžicích zármutku. Tím, že se zaměřuje na nezanedbatelné aspekty života jako na kontrapunkt k náhlé katastrofě, ilustruje ostrý kontrast mezi každodenním a hlubokým dopadem neočekávaných událostí. Tato odraz slouží jako připomínka křehkosti existence a způsobů, jak se vyrovnáváme s ohromujícím zármutkem.