Zeptal se tě někdy? . . nebo vám navrhnout. . . že by mohl chtít vytáhnout nějaký špinavý trik na senátora Smallse? Oh, ne, to by nikdy neudělal, řekla Fey. Možná se pokusil o špinavý trik, ale nemluvil by o tom se mnou. Mám rád senátora Smallse a Robert to věděl. Senátor a já máme společné zájmy. Má rád klasický klavír a má rád postimpresionistické umění. Kdyby mě Robert požádal, abych udělal špinavý trik na senátora Smallse, odmítl bych to a řekl bych to senátorovi Smallsovi. Robert mě kvůli tomu škádlil. O tom, že jsem loajální.
(Did he ever ask you . . . or suggest to you . . . that he might want to pull some kind of dirty trick on Senator Smalls? Oh, no, he would never have done that, Fey said. I mean, he might have tried to pull a dirty trick, but he wouldn't have spoken to me about it. I like Senator Smalls and Robert knew that. The senator and I have common interests. He likes classical piano and he likes Postimpressionist art. If Robert had asked me to do a dirty trick on Senator Smalls, I would have refused and I would have told Senator Smalls. Robert teased me about that. About me being loyal.)
V příběhu „Hedvábná kořist“ od Johna Sandforda postava jménem Fey uvažuje o své loajalitě k senátoru Smallsovi. Tvrdí, že zatímco Robert mohl uvažovat o nějakých bezskrupulózních akcích proti senátorovi, nikdy by o takových plánech s Feyem nemluvil kvůli jejich vzájemnému respektu. Fey se těší silnému osobnímu spojení se senátorem, sdílí zájmy, jako je klasický klavír a postimpresionistické umění, což posiluje jeho závazek k loajalitě.
Feyovy zásady jsou jasné: postavil by se proti jakýmkoli podvodným plánům namířeným proti senátorovi Smallsovi a určitě by senátora informoval, kdyby ho o nich oslovil. Robertovo veselé škádlení Fey naznačuje přátelskou dynamiku, která ve vyprávění podporuje témata loajality a morální integrity. Tato interakce zdůrazňuje napětí mezi osobními hodnotami a pochybnou etikou, kterou mohou některé postavy zvažovat při prosazování svých zájmů.