Aby kniha fungovala... musí to být fungující realita. Postava musí být skutečná a myslím si, že přesně to se stane špiónovi, který je v hlubokém krytí.
(For a book to function... it has to be a functioning reality. The character has to be real, and I imagine that's exactly what happens for a spy who is in deep cover.)
Tento citát Nathana Englandera se ponoří do podstaty autenticity ve vyprávění i v životě. V jádru Englander naznačuje, že má-li být vyprávění přesvědčivé a pravdivé, prvky v něm – zejména postavy – musí mít živoucí, dýchající realitu. Jednoduchý příběh se tak promění v zážitek, který u čtenářů hluboce rezonuje. Podobně kreslí dojemnou paralelu k životu špióna v hlubokém utajení: takový jedinec musí zcela ztělesňovat vykonstruovanou osobnost s takovým přesvědčením, že se falešná identita stane funkční realitou. Přežití špióna závisí na jejich schopnosti žít autenticky v tomto vlastním příběhu, který stírá hranice mezi přetvářkou a pravdou. Toto spojení podněcuje k bohatšímu zamyšlení nad identitou, výkonem a maskami, které jednotlivci nosí v různých sférách života. Jsme někdy všichni špióni ve svých vlastních příbězích a přijímáme role, které chrání nebo představují určité aspekty nás samých? Englanderův náhled zdůrazňuje sílu autenticity – ať už v literatuře nebo v existenci – při vytváření realit, které jsou stejně působivé a přesvědčivé jako život sám. Je to připomínka toho, že vytváření nebo prožívání příběhu, je-li provedeno s opravdovým nasazením, utváří nejen vnímání, ale samotnou realitu, kterou obýváme.