Nikdy jsem neviděl mnoho bodů, jak se těžkými lidmi nebo Ježíšovými šílenci, tak dlouho, dokud mě neobtěžují. Ve světě tak divného a krutého, co jsme si vytvořili pro sebe, jsem si myslel, že každý, kdo může najít mír a osobní štěstí, aniž by si odtrhl někoho jiného, kdo si zaslouží, aby zůstal sám. Nebudou zdědit Zemi, ale pak ani já ... a naučil jsem se žít, jak to bylo, s myšlenkou, že nikdy nenajdu mír a štěstí. Ale pokud vím, že existuje docela dobrá šance, že si mohu dostat ruce na jeden z nich každou jednou za čas, dělám to nejlepší, co umím mezi vysokými skvrnami.
(I have never seen much point in getting heavy with stupid people or Jesus freaks, just as long as they don't bother me. In a world as weird and cruel as this one we have made for ourselves, I figure anybody who can find peace and personal happiness without ripping off somebody else deserves to be left alone. They will not inherit the earth, but then neither will I... And I have learned to live, as it were, with the idea that I will never find peace and happiness, either. But as long as I know there's a pretty good chance I can get my hands on either one of them every once in a while, I do the best I can between high spots.)
V tomto výňatku z „The Great Shark Hunt“ Huntera S. Thompsona vyjadřuje autor své lhostejnost vůči těm, jejichž víru považuje za hloupé a zdůrazňuje touhu po osobním prostoru. Uznává tvrdost a zvláštnosti světa a oceňuje ty, kteří mohou najít štěstí, aniž by ublížili druhým. Thompsonův pragmatický pohled naznačuje, že i když neočekává, že dosáhne trvalého míru nebo štěstí, váží si příležitostných okamžiků radosti.
Tato perspektiva odráží širší porozumění lidské zkušenosti. Thompson uznává boj o spokojenost a prchavou povahu štěstí a radí, že je důležité procházet životem s vědomím. Jeho postoj k životním maximům a minimům naznačuje rovnováhu mezi přijetím utrpení kolem nás a snahou o krátké smysluplné zážitky.