Nejsem jako zastánce vulgárních výrazů. Píšu, co slyším, a postavy, které píšu, tak mluví. Tak často mluvím. Takže se nesnažím prosazovat sociální věc.
(I'm not like a champion of profanity. I write what I hear, and the characters that I write, that's how they talk. That's how I talk a lot of the time. So I'm not trying to advance a social cause.)
Citát zdůrazňuje důležitost autentického hlasu a realismu postav ve vyprávění. Zdůrazňuje, že umění by mělo odrážet skutečnou řeč a chování, spíše než se přizpůsobovat společenským ideálům nebo morálce. Tento přístup může vést k příbuznějším a působivějším příběhům, i když může být v rozporu s konvenčními standardy. Umělec oceňuje zůstat věrný dynamice skutečného života před prosazováním konkrétní sociální agendy a připomíná nám, že poctivost a autenticita často vyžaduje obejmout nedokonalosti a syrové vyjádření.