Šel jsem k televizoru a obrátil ho na mrtvý bílý šum při maximálním decibelech, jemný zvuk pro spaní, silný nepřetržitý syčení, aby utopil všechno divné.
(I walked over to the TV set and turned it on to a dead channel-white noise at maximum decibels, a fine sound for sleeping, a powerful continuous hiss to drown out everything strange.)
V „Strach a nenávisti v Las Vegas“ zachycuje Hunter S. Thompson neskutečnou podstatu svých zkušeností prostřednictvím živých snímků a radikální prózy. Akce protagonisty odrážejí touhu utopit chaos, který ho obklopuje, pomocí monotónního bílého šumu mrtvého televizního kanálu jako mechanismu zvládání. Tato volba zdůrazňuje ústup do zapomnění uprostřed bouře jeho okolí a zdůrazňuje odcizení a zmatek převládající na jeho cestě.
Intenzivní zvuk slouží jako metafora pro ohromující a často bizarní aspekty jeho reality. Tím, že se postava obrátí na mrtvý kanál, hledá útěchu z vnějších poruch, ilustrující délky, které by člověk mohl najít mír nebo útěk. Thompsonův vyprávění brilantně zobrazuje boj mezi tím, že chce čelit realitě a pokušení ustoupit do hluku a rozptýlení.