V naší společnosti byla samozřejmě pravda, že v naší společnosti byla neobvyklá úroveň narcismu, ale nedělal to, řekl si, že o tom strávil příliš mnoho času. Společnost se změnila. Narcismus byl o lásce, nakonec, i když jen láska k sobě. A to bylo lepší než nenávist. Z velké části byla nenávist všech lákavých bohů dnes nejšťastnější. Měl přirozeně své rekruty, ale byli relativně málo a vilifikovali. Záleželo na tom, jestli mladí muži mysleli na módu a vlasový gel, když ne všechny před mnoha lety, jejich myšlenky měly tendenci se obracet na válku a vlajky a ponurý účast na fotbalové terase?
(It was true, of course, there was an abnormal level of narcissism in our society, but it did not do, he told himself, to spend too much time going on about it. Society changed. Narcissism was about love, ultimately, even if only love of self. And that was better than hate. By and large, Hate, of all the tempting gods, was the unhappiest today. He had his recruits, naturally, but they were relatively few, and vilified. Did it matter if young men thought of fashion and hair gel when, not all that many years ago, their thoughts had tended to turn to war and flags and the grim partisanship of the football terrace?)
Protagonista přemýšlí o všudypřítomném narcismu v současné společnosti a uznává, že i když je alarmující, přebývání na něm je příliš neproduktivní. Navrhuje, že narcismus ve svém jádru představuje formu lásky, především sebe-lásky, která je na rozdíl od nenávisti relativně pozitivní síla. Nenávist je v moderní době považována za méně populární a méně naplňující sentiment, i když má stále své následovníky.
Zvažuje posun v zaměření mezi mladými muži z agresivních ideologií, jako...