Ježíš! Řekl jsem to? Nebo si to jen pomyslíte? Mluvil jsem? Slyšeli mě? Podíval jsem se na svého právníka, ale zdálo se, že je nevšímavý ...
(Jesus! Did I SAY that? Or just think it? Was I talking? Did they hear me? I glanced over at my attorney, but he seemed oblivious...)
V románu „Strach a nenávist v Las Vegas“ se protagonista potýká se zmatkem a nedůvěrou o jeho vlastní slova a myšlenky. V okamžiku zachycuje pocit dezorientace, kde se ptá, zda vokalizoval své myšlenky, nebo je jen pobavil v jeho mysli. To zdůrazňuje rozmazané linie mezi realitou a vnímáním, opakujícím se tématem v celém příběhu.
Když protagonista přemýšlí o svém vnitřním dialogu, všimne si také odloučení svého právního zástupce od situace, což zvyšuje jeho pocit izolace. Tento okamžik zapouzdřuje chaotické a neskutečné zážitky během své cesty v Las Vegas a zdůrazňuje, jak postavy procházejí zákalem užívání návykových látek a osobním nepokojům.