Přiznejme si to. Jsme navzájem vráceni. A pokud nejsme, něco nám chybí. Jeden ne vždy zůstává neporušený. Člověk možná bude chtít, nebo se na chvíli podaří, ale navzdory nejlepšímu úsilí je člověk obrácen, tváří v tvář druhému, dotykem, vůní, pocitem, vyhlídkou na dotek, vzpomínkou na pocit.
(Let's face it. We're undone by each other. And if we're not, we're missing something.This seems so clearly the case with grief, but it can be so only because it was already the case with desire. One does not always stay intact. One may want to, or manage to for a while, but despite one's best efforts, one is undone, in the face of the other, by the touch, by the scent, by the feel, by the prospect of the touch, by the memory of the feel.)
Citace odráží hluboký dopad, který mají mezilidské vztahy na náš emoční stav, zejména pokud jde o zármutek a touhu. Judith Butler navrhuje, že být úzce spojený s ostatními může vést k pocitu zranitelnosti. Tato zranitelnost se projevuje, když konfrontujeme pocity ztráty nebo touhy a odhalíme, jak hluboce propojené jsou naše emoce s přítomností druhých.
Butler zdůrazňuje, že udržování klidu tváří v tvář takovým intenzivním pocitům je výzvou. Touha po jiné osobě, ať už prostřednictvím minulých zkušeností nebo současných spojení, odhaluje naši křehkost. Nakonec sděluje, že jsme hluboce ovlivněni těmi, které milujeme, a toto spojení může zlepšit naše životy a nechat nás cítit se zpět.