Můj hlas tlustý frustrací jsem prohlásil, že pokud by se muži a ženy mohli setkat pouze za normálních okolností, že bludy okamžité lásky by byly více zřídka. I když věřím, že velké atrakce vedou k skutečné lásce, jako tomu bylo u mé sestry, Sara a jejího manžela Assadem, takový šťastný výsledek je vzácný. Když mají muži a ženy zřídka příležitost užít si společnost druhé společnosti při běžných společenských příležitostech, spontánní emoce se rychle stoupají na povrch a často končí strašlivé osobní tragédie.
(My voice thick with frustration, I declared that if men and women could only meet each other under normal circumstances, that delusions of instant love would be more infrequent. While I do believe that great attractions lead to genuine love, such as it had with my sister, Sara, and her husband, Assad, such a happy outcome is rare. When men and women rarely have the opportunity to enjoy the other's company in ordinary social occasions, spontaneous emotions are quick to rise to the surface, often ending in terrible personal tragedies.)
Autorka Jean Sassonová ve své knize „Dcery princezny Sultany“ vyjadřuje svou frustraci z romantických vztahů vzniklých za nereálných okolností. Tvrdí, že kdyby se muži a ženy mohli stýkat v normálním prostředí, sklon k okamžité lásce by se zmenšil. Opravdová láska, kterou dokládá vztah její sestry Sáry a jejího manžela Asada, není běžná a často se vyvine v průběhu času a společných zkušeností.
Sasson zdůrazňuje rizika spontánních emocí, které vznikají, když jsou sociální interakce omezené. Když k setkání dojde za vzácných nebo mimořádných okolností, může to vést k nedorozuměním a osobním tragédiím, což naznačuje, že zdravějším vztahům se daří ve stabilnějším a každodenním prostředí.