Měl bych jít tak daleko, že jsem řekl, že zabudované do surrealistického rámce televizní zpravodajské show je teorie antikomunikace, která představuje typ diskursu, který opouští logiku, rozum, sekvenci a pravidla rozporu. V estetice se domnívám, že jméno dané této teorii je dadaismus; ve filozofii, nihilismus; v psychiatrii, schizofrenii. V řeči divadla je známá jako Vaudeville.
(I should go so far as to say that embedded in the surrealistic frame of a television news show is a theory of anticommunication, featuring a type of discourse that abandons logic, reason, sequence and rules of contradiction. In aesthetics, I believe the name given to this theory is Dadaism; in philosophy, nihilism; in psychiatry, schizophrenia. In the parlance of the theater, it is known as vaudeville.)
V „Pobavení k smrti“ kritizuje televizní zprávy Neil Postman a navrhuje, aby fungoval v rámci surrealistického paradigmatu, které ztělesňuje teorii antikomunikace. Tato teorie podporuje diskurs, který ignoruje principy logiky, sekvence a rozporu, což vede k rozpadu racionální komunikace. Postman sladí toto narušení s různými oblastmi a kategorizuje jej jako dadaismus v estetice, nihilismus ve filozofii, schizofrenii v psychiatrii a vaudeville v divadle.
Postmanova analýza zdůrazňuje znepokojující dopad takového diskurzu na veřejnou komunikaci, protože upřednostňuje zábavu před smysluplným dialogem. Tento posun má za následek kulturu, kde jsou hloubka a rozum obětovány pro podívanou, a vyrovnávají se s jeho širšími obavami ohledně společenských důsledků saturace médií a úpadku racionálního veřejného diskurzu.