Pýcha předchází pádu. Celá sláva je pomíjivá. Icarus spálil křídla. Lidská bytost měla ráda obří - ale je to kurva, soudruh. Není třeba věřit v ranní náhodu a prasknutí a v noci si pamatovat, že péče není nikdy příliš mnoho a že to, co je více špatné. Po Bacchannelu a orgiích vždy přichází morální kocovina. Je to zákon přírody, můj drahý příteli.
(Pride precedes the fall. All glory is ephemeral. Icarus burned his wings. The human being liked to be a giant - but it's the fuck, comrade. There is no need to believe in chance and crack in the morning and at night to remember that care is never too much, and that what is more bad. After bacchannel and orgies, the moral hangover always comes. It is a law of nature, my dear friend.)
Citace zdůrazňuje přechodnou povahu slávy a úspěchu a varuje, že nadměrná hrdost často vede k pádu. Odkazuje na Icarus, mytologickou postavu, která selhala kvůli jeho hubris, slouží jako připomínka, že lidské ambice mohou vést k sebezničení. Navzdory našim touhám, abychom se povýšili, musíme být uzemněni a uznat naše omezení, abychom se vyhnuli úskalím arogance.
Text také zdůrazňuje důležitost péče a moderování v životě. To naznačuje, že shovívavost, ať už potěšením nebo nadbytkem, nevyhnutelně vede k důsledkům, přirovnávaným k „morální kocovině“, která následuje nad nadměrným hýžčováním. To slouží jako reflexe přirozených zákonů upravujících lidské chování a naléhá na vyvážený přístup k životu, spíše než ten definovaný prchavými momenty slávy.