Představte si, že zůstanete, dokud nebudu svědkem zániku mého světa. Lidé chodí k mužům a ženám a udržují se cizincem mezi cizími lidmi, uprtí z místa na místo, chci věčné honičky, blázen, přeji si smrt ...
(Imagine to stay until I witness the demise of my world. People go to men and women, and keep a stranger among strangers, flee from place to place, I want eternal chases, crazy, I wish death ...)
Postava vyjadřuje hluboký pocit zoufalství a vyjadřuje touhu být svědkem konce jejich světa, než žít izolovaně mezi cizími lidmi. Tato touha po spojení kontrastuje s chaotickou existencí útěku a trvalým hledáním smyslu ve roztříštěné realitě.
Citace odráží boj mezi touhou po společnosti a vytrvalé snahou o naplnění. Touha po „věčných honičkách“ znamená intenzivní emocionální nepokoj, zatímco rozjímání o smrti naznačuje beznaděj protagonisty uprostřed světa, který se cítí stále více cizí a odpojen.