... Pat přemýšlel, jakou inspiraci by umělec mohl najít při pokusech architektů dvacátého prvního století, aby uložili své falešné triumfy na panoráma města. Kdyby například nějaký umělec někdy namaloval moderní skleněný blok nebo jakýkoli jiný produkt architektonického brutalismu, který tu a tam položil surové ruce na městě? ... Pokud se budova nedařilo malovat, pak jistě to jistě to Musí to být proto, že to bylo ze své podstaty ošklivé, bez ohledu na to, že jeho tvrzení na užitečnost. A pokud to bylo ošklivé, co to dělo v tomto jemném krásném městě?
(...Pat wondered what inspiration an artist might find in the attempts of twenty-first-century architects to impose their phallic triumphs on the cityscape. Had any artist ever painted a contemporary glass block, for instance, or any other product of architectural brutalism that had laid its crude hands here and there upon the city?...If a building did not lend itself to being painted, then surely that must be because it was inherently ugly, whatever its claims to utility. And if it was ugly, then what was it doing in this delicately beautiful city?)
V této pasáži Pat přemýšlí o vlivu moderní architektury na městskou krajinu a její estetickou přitažlivost. Ptává se, zda umělci najdou inspiraci ve tyčících se, často impozantních strukturách, které charakterizují architekturu dvacátého prvního století, zejména ty, které jsou považovány za symboly maskulinity. To ji vede k zvážení, zda nějaké současné budovy, zejména ty, které ztělesňují brutalistický styl, byly někdy vyobrazeny umělecky, což naznačuje mezeru mezi architekturou a uměním.
Pat dále tvrdí, že pokud budova nemůže inspirovat uměleckou reprezentaci, může to být zásadně neatraktivní, bez ohledu na její praktickou funkci. To vyvolává kritické pozorování vztahu mezi krásou a užitečností v architektuře. Její rozjímání odhaluje napětí mezi současnými strukturami, které dominují městu, a jemnou krásou jeho prostředí a položí otázky o estetické hodnotě v urbanistickém designu.