Postava odráží drsnou realitu života, uznává existenci nespravedlnosti, utrpení a lhostejnosti ve světě. Chápe, že tyto boje jsou hojné a mohou snadno ohromit vnímání reality. Uznává váhu těchto negativních zkušeností a přirovnává je k naplnění rozlehlosti pouště Kalahari.
Zpochybňuje však hodnotu bytí pouze na těchto útrapách. Její introspekce ji vede k závěru, že fixace na smutku nepřispívá k životu pozitivně. Místo toho znamená, že člověk by měl hledat vyváženější perspektivu a zdůraznit nutnost překročit jen uznání životních problémů.