Upřímnost, způsob, jakým to obvykle myslíme, má co do činění s úmysly; Předpokládáme, že to pochází zevnitř. Naši klienti však nemají způsob, jak pozorovat upřímnost, s výjimkou vnějšího chování. Z určitých chování {Pozornost věnovaná, uvedená zájem, předběžná práce, empatický poslech}, odvozujeme vnitřní stav, který nazýváme upřímnost. Tedy
(Sincerity, the way we usually mean it, has to do with intentions; we assume it comes from within. But our clients have no way to observe sincerity except through external behaviors. From certain behaviors {attention paid, interest shown, advance work done, empathetic listening}, we infer the internal state we call sincerity. Thus)
Upřímnost je běžně chápána jako odraz svých vnitřních záměrů, ale klienti tyto záměry nemohou přímo vnímat. Místo toho se spoléhají na vnější chování, aby měřili upřímnost. Akce, jako je věnování pozornosti, projevení zájmu a zapojení do empatického poslechu, slouží jako ukazatele autentických záměrů člověka.
Tato perspektiva zdůrazňuje, že klienti vytvářejí své vnímání upřímnosti na základě pozorovatelného chování spíše než na vnitřní vlastnosti. Kniha „Důvěryhodný poradce“ od Davida H. Maistera zdůrazňuje důležitost tohoto vnějšího chování při budování důvěry a prokázání upřímnosti v odborných vztazích.