Takže jen málo amerických románů má šťastné konce. Možná to není překvapivé v národě, jehož prohlášení o nezávislosti poskytuje svým občanům právo na štěstí, ale právo na jeho pronásledování.
(So few American novels have happy endings. Perhaps this is not surprising in a nation whose declaration of independence provides its citizens not with the right to happiness, but the right to its pursuit.)
Azar Nafisi ve své knize „Republika představivosti: Amerika ve třech knihách“ přemýšlí o charakteristických zakončeních amerických románů, často postrádá štěstí. Toto pozorování zdůrazňuje širší komentář k americkému étosu, který zdůrazňuje spíše snaha o štěstí než jeho úspěch. Citace ukazuje na kulturní perspektivu, která upřednostňuje cestu ke štěstí nad konečným cílem.
Nafisi navrhuje, že tento základní aspekt americké identity ovlivňuje literární témata, což vede k vyprávění, která zřídka vyvrcholí radostí. Místo toho se zaměřuje na to, že se zaměřuje na boje, aspirace a složitost lidské zkušenosti, ilustrující národ, který se potýká s představou o naplnění a zároveň pronásleduje své nepolapitelné ideály.