Pokoj byl velmi tichý. Šel jsem k televizoru a obrátil ho na mrtvý bílý šum při maximálním decibelech, jemný zvuk pro spaní, silný nepřetržitý syčení, aby utopil všechno divné.
(The room was very quiet. I walked over to the TV set and turned it on to a dead channel-white noise at maximum decibels, a fine sound for sleeping, a powerful continuous hiss to drown out everything strange.)
Atmosféra v místnosti byla plná ticha a vytvořila pocit klidu. Abych narušil tento tichý a maskoval jakékoli znepokojující myšlenky, přistoupil jsem k televizi a přepnul ji na neaktivní kanál a vytvořil hlasitý bílý hluk. Tento konstantní zvuk nebyl užitečný pouze pro blokování jakýchkoli rozptýlení, ale také jako zvuková přikrývka, která by mohla usnadnit spánek.
V „Strach a nenávisti v Las Vegas“ Hunter S. Thompson zachycuje podstatu používání hluku jako útočiště před realitou. Bílý šum slouží jako prostředek k tomu, aby se chránil před podivnými událostmi a chaotickými myšlenkami, které mohou nastat během bouřlivé cesty, posilují touhu po míru uprostřed okolního šílenství.