Tam byl, on říkal později. Byl naživu a pak byl mrtvý a my jsme se dívali. Viděli jsme ho v okamžiku, kdy se to stalo, věděli jsme, že je mrtvý před jeho rodinou. „A pak.
(There he was, he had kept saying later. He was alive and then he was dead and we were watching. We saw him at the instant it happened we knew he was dead before his family did.Just an ordinary day. 'And then-gone.)
V „Roku magického myšlení“ Joan Didion autor přemýšlel o náhlém úmrtí a hlubokém dopadu, který má na ty, kteří zůstali pozadu. Popisuje okamžik naplněný očekáváním, protože někdo, o který se hluboce stará, je naživu na okamžik a odešel další a zdůraznil výraznou realitu ztráty. Tato zkušenost zachycuje podstatu toho, jak rychle se život může změnit, a nechají milované s nečekanou mezerou.
Citace ilustruje neskutečnou povahu svědky smrti; Didion vyjadřuje poignantní pocit nevyhnutelnosti, protože členové rodiny si uvědomují ztrátu v různých časech. Tato zkušenost se cítí obyčejná, ale mimořádná a zdůrazňuje otřesný kontrast mezi normálním dnem a okamžikem, kdy se všechno změní, a rezonuje se čtenářem o křehkosti života.
