Existuje jen jedna věc, o které může spisovatel psát: Co je před jeho smysly v okamžiku psaní ... Jsem nahrávací nástroj ... nepředpokládám, že uložím kontinuitu příběhu ... pokud se mi podaří přímým zaznamenáváním určitých oblastí psychického procesu, mohu mít omezenou funkci ... Nejsem bavič ...
(There is only one thing a writer can write about: what is in front of his senses at the moment of writing... I am a recording instrument... I do not presume to impose story plot continuity... Insofar as I succeed in Direct recording of certain areas of psychic process I may have limited function... I am not an entertainer...)
V "Naked Lunch", William S. Burroughs vyjadřuje svůj názor, že se spisovatelův primární zaměření měl být na okamžitý smyslový zážitek v okamžiku psaní. Vnímá se pouze jako nástroj pro zaznamenávání těchto zkušeností spíše než jako vypravěč poháněný soudržným spiknutím nebo tradiční narativní strukturou. Burroughs zdůrazňuje autentičnost zachycení surových pocitů a myšlenek přímo, jak se vyskytují v mysli spisovatele.
Tím, že se popisuje jako „nahrávací nástroj“, se distancuje od role baviče a zdůrazňuje závazek zkoumat hloubky lidské psychiky spíše než vytvářet lineární příběhy. Tato perspektiva zpochybňuje konvenční vyprávění a upřednostňuje autentičnost osobní zkušenosti před strukturovanou narativní kontinuitou.