V mé mysli bylo hrozné podezření, že jsem konečně přešel přes hrb, a nejhorší na tom bylo, že jsem se vůbec necítil tragicky, ale jen unavený a pohodlně oddělený.
(There was an awful suspicion in my mind that I'd finally gone over the hump, and the worst thing about it was that I didn't feel tragic at all, but only weary, and sort of comfortably detached.)
Protagonista se potýká s znepokojivou realizací o životě a vycítí v sobě posun, který naznačuje, že mohl dosáhnout významného zlomu. Tento okamžik přináší znepokojující vědomí, že navzdory závažnosti situace nezažívá pocit tragédie nebo zoufalství. Místo toho cítí podivný pocit úlevy, jako by se znecitlivěl chaosu kolem sebe.
Tato únava ho vede na místo pohodlného odloučení, kde pozoruje své okolí s pocitem rezignace. To znamená, že i když může čelit obtížným pravdám, existuje určité přijetí, které poskytuje útěchu, což mu umožňuje navigovat jeho zkušenosti se smyslem pro klid uprostřed nepokojů.