Pro mě jsem prostě normální.
(To me, I'm just normal.)
Tento citát se dotýká univerzálního pocitu pokory a sebepojetí. Mnoho jednotlivců se považuje za obyčejné, často podceňují své jedinečné vlastnosti a přínos. Zdůrazňuje lidskou tendenci srovnávat se s ostatními a podceňovat osobní význam. Přijetí vlastní normálnosti může posílit, podpořit autenticitu a uzemněnou důvěru. Uvědomění si, že každý se vnímá jako „prostě normální“, může také podpořit empatii a snížit pocity nedostatečnosti nebo potřeby externího ověřování.