Vždy promítáme do budoucnosti nebo přemítáme v minulosti, ale jsme tak málo v přítomnosti.
(We always project into the future or reflect in the past, but we are so little in the present.)
Tento citát nutící k zamyšlení zdůrazňuje běžnou lidskou tendenci zaměstnávat se tím, co je před námi, nebo setrvávat v tom, co se již stalo, často na úkor plného prožívání tady a teď. V našem uspěchaném světě plném rozptýlení a nekonečného plánování je snadné přehlédnout význam přítomného okamžiku. Přítomnost je místo, kde se odvíjí život; je to jediný čas, nad kterým máme přímou kontrolu a povědomí. Když se příliš soustředíme na budoucnost, můžeme promeškat příležitosti užít si současný okamžik nebo se z něj poučit. A naopak, přebývání v minulosti nás může vést k lítosti nebo nostalgii, což nám brání ocenit momentální sílu, kterou máme nyní, nebo činit smysluplná rozhodnutí kupředu. Skutečné pochopení a přijetí přítomnosti zahrnuje všímavost – věnovat záměrnou pozornost našim myšlenkám, pocitům, vjemům a prostředí kolem nás. Jde o kultivaci stavu přítomnosti, který nám umožňuje žít záměrněji. Můžeme tak zlepšit své duševní zdraví, prohloubit naše vztahy a posílit náš celkový pocit naplnění. Rozpoznání toho, jak často unikáme buď do budoucích projekcí, nebo do minulých úvah, může sloužit jako připomínka, abychom zpomalili a byli více přítomní. Právě v těchto chvílích všímavosti nacházíme jasnost, autentické spojení a bohatší ocenění pomíjivé krásy života.