O Orwell se obával ti, kteří by zakázali knihy. Huxley se obával, že by nebyl důvod zakázat knihu, protože by nikdo, kdo by si ji chtěl přečíst. Orwell se bál těch, kteří by nás zbavili informací. Huxley se obával těch, kteří by nám dali tolik, že bychom byli omezeni na pasivitu a egoismus. -Neil Postman to
(What Orwell feared were those who would ban books. What Huxley feared was that there would be no reason to ban a book, for there would be no one who wanted to read one. Orwell feared those who would deprive us of information. Huxley feared those who would give us so much that we would be reduced to passivity and egoism. -Neil Postman To)
Neil Postman zdůrazňuje kontrastní obavy George Orwella a Aldous Huxleyho ohledně budoucnosti společnosti a informací. Orwell se obával cenzury a moci úřadů ovládat znalosti zakázáním knih. Naproti tomu se Huxley obával, že ohromující hojnost informací by vedla k apatii a zájmu při čtení, což zředí hodnotu samotné znalosti.
Poštovní poznatky naznačují, že oba scénáře představují hrozby pro intelektuální angažovanost. Zatímco Orwellova vize nás varuje před nebezpečím útlaku a ztrátou kritických informací, Huxleyho varuje před společností, kde potěšení z přetížení informací vede k uvolnění. Tato kritika je patrná v práci Ben Sasse, kde diskutuje o potřebě podporovat sebevědomí a kulturu, která si cení smysluplného znalostí a osobního růstu.