Se vzestupem Technopoly zmizí jeden z těchto myšlenkových světu. Technopoly eliminuje alternativy k sobě přesně tak, jak Aldous Huxley nastínil v Brave Novém světě. To je neznamená, že je nelegální. To je neznamená, že nemorální. To je ani neznamená, že je nepopulární. To je činí neviditelnými, a proto irelevantní. A to dělá tím, že předefinuje to, co máme na mysli náboženstvím, podle umění, rodinou, politikou, historií, pravdou, soukromí, inteligencí, aby naše definice vyhovovaly jeho novým požadavkům. Technopoly, jinými slovy, je totalitní technokracie.
(With the rise of Technopoly, one of those thought-worlds disappears. Technopoly eliminates alternatives to itself in precisely the way Aldous Huxley outlined in Brave New World. It does not make them illegal. It does not make them immoral. It does not even make them unpopular. It makes them invisible and therefore irrelevant. And it does so by redefining what we mean by religion, by art, by family, by politics, by history, by truth, by privacy, by intelligence, so that our definitions fit its new requirements. Technopoly, in other words, is totalitarian technocracy.)
Ve své knize „Technopoly: kapitulace kultury na technologii“ Neil Postman diskutuje o tom, jak vzestup technopolu vede k zmizení alternativních myšlenkových systémů. Podle Postmana společnost Technopoly tyto alternativy přímo nezakazuje ani neodsuzuje; Místo toho je činí neviditelnými a irelevantní. K této transformaci dochází jako definice klíčových pojmů, jako je náboženství, umění a pravda, jsou přetvořeny tak, aby odpovídaly požadavkům Technopoly.
Důsledky jsou hluboké, což naznačuje, že technopoly spíše než přímé potlačení myšlenek jemně předefinuje kulturní normy. Výsledkem je, že se prosazuje jako forma totalitní technokracie, kde jsou tradiční hodnoty a alternativy postupně vymazány z veřejného vědomí. Tento posun zdůrazňuje silný vliv technologie na společnost a formuje nejen náš každodenní život, ale také naše základní přesvědčení a hodnoty.