V „Paříži na Měsíc“ Adam Gopnik přemýšlí o intimních vztazích, které mají spisovatelé se svými nástroji, a zdůrazňují hluboké spojení, které sdílejí se svými klávesnicemi, podobně jako u svých pasů. Tato metafora ilustruje, jak jsou psaní a cestování propojeny do životů spisovatelů, což naznačuje neustálou cestu skrze jejich myšlenky a zkušenosti. Klávesnice pro ně slouží jako brána k kreativitě, což jim umožňuje prozkoumat příběhy, protože by prozkoumaly nová místa.
...